Vážení spoluobčané,
vítejte na oficiálních webových stránkách, které se věnují mé kandidatuře na post prezidenta republiky.
Program, který voličům nabízím, je prostý. Klade důraz na vlastenectví a suverenitu naší země. Dal by se shrnout do slov „buďme hrdí“, protože máme být na co hrdí a protože hrdost na vlastní národ je důležitý předpoklad toho, abychom svůj národ udrželi a zachovali.
Jsem přesvědčen o nezbytnosti následujících tezí, řídím se podle nich a jako prezidentský kandidát slibuji, že své politické kroky budu od nich odvíjet:
I.
Řešit věci nejen zdravým rozumem, ale i srdcem. S pokorou a ve prospěch občanů této země.
II.
Vlastenectví nesmí být nadále odsuzováno.
III.
Občanům České republiky nesmí už nikdo zvenčí diktovat. Mezinárodní závazky nesmí být v rozporu se zájmy našeho lidu.
IV.
Z našeho národa vzešly celosvětově významné osobnosti kultury, vědy i sportu. Buďme hrdí.
Projev Petra Hanniga při zahájení kampaně
Dámy a pánové. Rád bych vám osvětlit důvody mé kandidatury na prezidenta ČR. Nikdy jsem nechtěl tuto zkoušku společenským ohněm podstoupit. Jsem člověk, který nadevše miluje svobodu a cestování nejenom po světě, ale také, a to hlavně, po naší krásné vlasti, kterou znám dalo by se říct do detailu. Už jsem byl oslovován přáteli před pěti lety, abych se volby prezidenta zúčastnil. Tehdy jsem si ve svých 66 letech připadal na tak závažnou změnu (a hlavně naprostou ztrátu svobody) v mém životě příliš mladý.
Možná je to pro vás úsměvné. Jenže až dospějete do mého věku, zjistíte, že člověk je tak stár jak se cítí a kolik má v sobě energie. Ta energie ze mě neodplynula, a tak jsem tentokrát na naléhání přátel po měsíci kývnul a já přemýšlel nad tím, kde bude mé místo v současném, nebezpečně se měnícím světě.
V první řadě, nechci být v žádném případě konkurencí současného prezidenta. Chci zachovat jeho politickou orientaci vyvažující osu východ – západ. Z historie víme, že jednostranná orientace, může být pro nás tragická. Ať už to byla orientaci na západ před 2. světovou válkou která vyústila v zradu našich tehdejších spojenců Mnichov 1938, kdy nám byly dány záruky, že zbytek státu bude zachován, ale i v anexi zbytku státu 15. března 1939, kdy západ na záruky zapomněl.
Je nám neustále vtloukáno do hlavy, že jsme malí, a že se musíme vždy o někoho opírat. A ono tomu tak není. Jsou ještě menší země jako například v Evropě Švýcarsko či na americkém kontinentě Kostarika (která dokonce nemá ani armádu), v Asii Bhútán a další malé a nezávislé země a přesto si žijí svůj úspěšný život. Chci jenom, abychom si uvědomili, že budeme tak velcí, jak velcí se budeme cítit. Máme na co navázat.
Vím, že prezident nemá mnoho možností, jak vést svou zemi. To má vláda a její předseda. Proto mimochodem i ROZUMNÍ, jejichž jsem předsedou, za podpory dalších rozumných stran kandidují do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Můj souhlas s kandidaturou na prezidenta byl dán také tím, že v oficiálním spektru kandidátů na prezidenta, jsou další kandidáti zcela odlišné politické orientace, než je současný prezident Zeman. A kdyby z jakéhokoliv důvodu prezident Zeman nekandidoval, tak by současná politika hlavy státu nebyla zachována.
Jednou z výjimek proti politice současného prezidenta je však to, že by za mého prezidentování nevlála nad pražským hradem vlajka Evropské unie. Pražský hrad je sídlem prezidentů České republiky a má tam vlát pouze vlajka České republiky (předtím Československa) a prezidentská standarta, tak jak bylo určeno v roce 1920, v době Tomáše Garrigue Masaryka. Vrátil bych také do hry vynikající přehlídkový pochod, při přijímání státních návštěv, který byl naprosto nesmyslně vyměněn v devadesátých letech.
Vraťme se však k mému souhlasu s kandidaturou. Mnozí lidé souhlasí s politikou prezidenta Zemana, nechtějí ho však volit, kvůli formě jeho chování, jak říkají. Mou formou bude pokora, naslouchání druhým, snaha pochopit jiná stanoviska. Při čemž budu ovšem neoblomně hájit zcela jasné priority.
Těmi jsou: Bezpečnost obyvatel naší země před terorismem a zdravotními riziky způsobenými nekontrolovatelnou ilegální imigrací. Příklad. V současné vlně valící se ze Středozemního moře je velká množina ilegálních ekonomických migrantů z Nigérie, která je jednou nejnakaženějších zemí virem HIV, a co je velmi, velmi nebezpečné pro široké vrstvy obyvatelstva, tuberkulózou. A to je obrovský problém, zvláště v době, kdy antibiotika selhávají a proočkování takového množství lidí není fakticky možné.
Proto jsem spolu s ROZUMNÝMI proti přijímání těchto ilegálních imigrantů i za cenu vystoupení z EU. Vlády některých evropských zemí a komisaři EU provádějí pro Evropu naprosto sebevražednou politiku, která jde proti všem zásadám zdravého rozumu. Kvóty nejsou řešením tohoto problému.
Dámy a pánové. Závěrem vám řeknu takový příklad, který jsem zažíval před více jak dvaceti lety. V kavárně jsem popíjel kávu s dalšími třemi pány. Jeden byl křesťan z Palestiny, druhý byl muslim z Palestiny, třetí byl žid z Izraele. Bylo to v těch krásných letech po sametu. Ta kavárna už neexistuje, a obávám se, že by už v dnešní napjaté atmosféře nebylo možné i takové, hranice náboženství překračující, popíjení kávy.
To byla Evropa devadesátých let. Evropa nadějí. Ta Evropa se už ztratila. Není. Musíme opět vykročit na cestu spoléhání se sami na sebe.
Jedině tak si budeme vážit sami sebe, jedině tak si nás bude vážit Evropa, jedině tak si nás bude vážit svět.
Děkuji za pozornost
projev Mgr. Petra Hanniga na tiskové konferenci, kde oznámil svoji kandidaturu na prezidenta, Praha, 19. července 2017
